Pepa Pazderna
Pazderna byl muž středního vzrůstu. S postavou svalovitě šlachovitou, s povadlými hýžděmi a lýtky. Vlasy hnědoblond spíše mastné. Ve tváři měl jiskru mladého chlapce s hlubokými vráskami. Tvář měl zarostlou hustými vousy, které maskovaly jizvy po akné. Na nohou nosil kopačky s číslem 9, ale myslivecké holínky obouval s číslem 30. Jinak se výrazně ničím nelišil od ostatních tvorů tohoto světa.
Ač se bál vešech zvířat, přesto je svým způsobem měl i docela i rád, a tak se stal Polesným. Pes Pindˇa a tužka z notískem mu byli vždy věrnými společníky v jeho rajónu. Obhospodařoval oboru divokých prasat a ptáků všeho druhu, zvanou Bělský Les. Neměl rád ani zabíjení, a proto patrony nechával doma v šupleti a pušku nosil na rameni jen tak ledabyle. Není se čemu divit, že myslivecké hony nemusel už vůbec. Na jeden byl přemluven kamarádem, právníkem Pivkem. Získal zrovna přes svoje právnické kontakty nedostupné lístky na Mistrovství Evropy ve fotbale. Prý, když s ním Pazderna půjde na hon, veme ho sebou na Mistrovství do Bělehradu. Tedy Pazderna svolil a vyrazil na hon, který se konal na rozlehlých lukách mezi Proskovicemi a Petřvaldíkem. Špatný to den. Pazderna dopadl jako nejhorší střelec s vizitkou: zajíc 0, flaška 0, bažant 0 , kňour 0, medvěd 0, domácí slepice 1. Ale tu Pazderna nezastřelil, donesl ji ohař Pinďa. Psovi se zželelo pána. Zaběhlá slepice ležela mrtvá v poli, požila obilí, které bylo značně předimenzováné všelijakými hnojicími prostředky. To vše měl na svědomí ortodoxní sedlák Sýkora Marek, který vlastnil místní pole. Pazdernu dokonce předběhl v počtu mrtvé zvěře opilec Ota Pernikář. Tomu třínohý jezevčík, vypujčený od švagra Paličky, donesl dvě mrtvé bažantí slepice a napůl přiotráveného bažanta, kterému Pernikář surově zakroutil krkem. To Pazderna neunesl a v místní restauraci se značně opil. Poté ukradl všem myslivcům jejich zvířecí trofeje a naházel je do řeky Odry, do které s promile 2,4 v krvi spadl taky. Jelikoš si nevšiml, že řeka byla silně zamrzlá, značně si natloukl, o kusy mrtvé zvěře si propojil nosní dírky, přetrhl dolní a horní red, zlomil levou ruku a pravou nohu, vykloubil si podpaží a na čele mu druhý den vyrašil pásový opar. Od té doby na hony nechodí a právník Pivko se mu straní.
Pazdernovou největší láskou byl fotbal. Začátek jeho hvězdné kariéry skončil už v jeho žákovském věku. Při autogramiádě Josefa Masopusta se hrnul směle do nekonečné fronty o podpis. Dlouhé čekání a pomalé popocházení ve frontě si Pazderna krátil pitím limonád a pojídáním voňavých klobás, které mu ochotně z Letenské kantýny nosil jeho hodný otec Přemysl. To se Pazdernovi stalo osudným. Když na něj došla řada, drzý klučina ho zezadu postrčil (později se dozvěděl, že šlo o nějakého Antonína P.) a Pazderna vším, co držel v ruce, nechutně zasvinil pana Masopusta. Chudák Pepa Pazderna. Umastil mu i novou reprezentační teplákovou soupravu. Od té chvíle nabrala Pazdernova kariéra rušný směr.
Jako nejlepší střelec žákovské ligy, s průměrem 3 branky na zápas, byl ze záhadných důvodů vyloučen z TJ Baník Ostrava. Přes známosti strýčka Jonatána byl však během pěti dnů angažován do Vitkovic. Jenže ouvej, nadějného utočníka (hroťáka jak víno) šoupli do branky. Marně Pazderna vysvětloval, že hrával jen v útoku. První mistrák to tada Pepa v bráně vydržel, ale při druhém zápase se nemohl dívat na své spoluhráče, jak zahazují jednu šanci za druhou a bezhlavě vyběhl do útoku, běhal tam jak puma v tranzu, dožadoval se nahrávky od spoluhráčů, ale marně. To trvalo asi ještě dva, tři zápasy a Pazderna byl znovu z neznámých důvodů propuštěn z klubu. Přes dobré styky tety P.P.(Pamely Pazdernové) začal hrát fotbal za Frýdek-Místek. Teta měla Pepu moc ráda, nebot ji několikrát vezl z restaurace na dřevěném trakaři přes půl vesnice. Jako bývalá břišní a barová tanečnice pila skoro všude zdarma. Ve Frýdku se vše vyvíjelo dobře. V přátelacích Pazderna neznal bratra a sázel jeden gól za druhým. Byl si jist, že tady a v útoku mu pšenka pokvete, ale přišel mistrák a Pepa jen seděl, seděl a zase jenom seděl. Až vlastně proseděl na lavičce celé fotbalové jaro. Nemůžete se divit, že za nedlouho odešel z Frýdku sám. Po té se Pazderna na nějaký čas fotbalu stranil..
Po dlouhé a kruté zimě, že bys slepice ven nevyhnal, začala místní drbna Prokešová troubit po vsi, že mladý Pazderna pravidelně navštěvuje Pohostinství Paleček, a že kuje s Evženem Palečkem nemravné pikle. V něčem měla pravdu: Paleček je dobrý chlap, ale sviňa manažer. Ujmul se Pazderny, že mu pomůže rozvinout jeho talent. S tím Pepa neměl souhlasit. Když už se blížil skvělý kontrakt, Paleček vše zhatil. Evžen Paleček, hostinský a manažer v jedné osobě, uzavíral smlouvy u sebe v hospodě, v místnosti zvané sklad. Ano, místnost vypovídala za vše. Stěny značně zašlé, zvhlé a místy sloupané na původní malbu z 18.století. Jedna stěna byla dokonce celá vylepená plakáty nahých a nechutně otylých mužů. V místnosti samozřejmě nechyběla masivní lednice. V ní měl Paleček schováno 100l domací samohonky, osm býčích žláz a dvě koňské hlavy. Sedělo se na pivních bednách, jen agent dostal polstrování, aby ho bedna netlačila do zadku. Po několika hodinách, odcházeli agenti z mastnou hubou a opilí jako dobytci, že si z jednání nemohli nic pamatovat. A důležité papíry se smlouvou většinou postráceli nebo pozvraceli. Inu, Pepovi nezbývalo, než si najít angažmá sám.
Největší Pazdernova sláva, přišla ve 27letech, když hrával za Fulnek. Za tři roky nastřílel 68 branek. Když hráli v Bohumině duležitý zápas, rasisticky urazil soupeře. Dostal 3 zápasů stop a Bohumískou férovku (místní kluci si na něj po zápase počkali). Z Fulneku pak přestoupil do Vigantic,ale dlouho se tam neohřál, neboť zákeřně zmlátil precizního správce Bohumila Baroše za to, že vyvraždil strunovou sekačkou stádo slepic společně s výstavním kohoutem paní Ptáčkové, protože se denodenně pásly na místním fotbalovém hřišti. Co naplat, Pazdernu ve 33letech fotbal stále ještě bavil a působil mu radost, a tak si ještě sjednal přestup do Mošnova. Pohled při zápase na přistávající letadlo ho vždy fascinoval. Byly to krásné 4 roky v klubu, než přišla osudová chyba rozhodčího Zdeny Michálka (strýc I. Horníka). Ten v důležitém derby, doma s Petřvaldem, nepískl na Pazdernu úplně jasnou penaltu, a s přiblblým výrazem ve tváři dělal jakoby nic. To nemohly překousnout Pepovy největší fanynky. Tety Pařízková a Pincová, noblesní dámy postaršího věku, si elegantně vyčkaly po zápase na rozhodčího Michálka. Ten nestačil zareagovat slovně, natož fyzicky a už s tetami seděl v místní restauraci obklopen nejrůznějšími destiláty, že ani vůl by neodolal. Dámy mu lstivě mazaly med kolem huby a lily do něj jednu štamprli za druhou, že si chudák ani nevšiml, že mu do jedné z nich namíchaly prášky na spaní. Druhý den ráno vypukla v Mošnově na hřišti panika. Tři policejní auta, hasický vůz a vrtulník kroužicí nad prostorem se nevidí každy den. Vyplašený správce hřiště Jan Kotrbáček vylíčil, co viděl. Uprostřed hřiště ležel nahý můž bez varlat, byl prapodivně zamotaný v řetězech, přičemž jeden konec řetězu ho spojoval s kozou a druhý s ovcí. Jeho tělo bylo zasviněné od nějakého hnusu a tvář měl posetou masivními pijavicemi. Hejno masařek se na jeho těle jen vyžívalo, zřejmě ho obě zvířata i pokálela. Muž jevil známky dezorientace,deviace, těkavosti a opilosti. Než stačil správce zareagovat a zavolat policii, muž zmizel. Asi ho obě zvířata odtáhla na kvalitnější louku se štavnatým lučním porostem. Po důkladném prošetření, které trvalo dva a půl roku, musel Pepa opustit i Mošnov. A tak jeho fotbalová kariéra nadobro skončila.
Kdybyste se někdy náhodou zatoulali do vesnice Odbočno, zastavte se do Pohostinství Paleček. Pazderna tam určitě bude sedět. Má vám toho ještě hodně co povědět. Třeba jak vyléčil nemocného pošuka Pavla, nebo jak pří svých cestách po Evropě potkal Gorana Bregoviće a pomohl mu dokončit jeho hit Kalashnikov. A kdyby u Palečka neseděl, tak asi opravdu nadobro zmizel z toho to světa. Ale jedno můžeme říct jistě - na fotbal Pepa Pazderna nikdy nezanevřel.
Goran Bregovic - Kalasnjikov - Goran Bregovic